Struhařovská náves

„Takovou náves neměli široko daleko, tak útulnou a se všech stran uzavřenou, tak zelenou a svěží, s červenou nízkou školou a její malou zahrádkou uprostřed, s rybníkem Návesníkem, na němž v létě skoro od rána do večera plovaly bělavé chomáčky hus, za jehož bílou a tvrdou hrází byli Židovi se svým krámkem, v levém koutě Matouškova chalupa, obklopená liberními štěpy, docela nalevo až u samé vody, stará kovárna, kde bývalo živo od rána do večera v létě i v zimě.“
- Pavel Skřivan, Vzpomínky II



Podrobný popis naší struhařovské návsi z období konce 19. století je zachycen ve vzpomínkách Pavla Skřivana, syna místního učitele. Horní část návsi ohraničovaly statky, dále se zde nacházela hospoda a v jednom rohu u tří stavení, tísnících se u sebe, byla studna, o které se říkalo, že měla vodu z celého Struhařova nejchutnější. Přímo u rybníku Návesníku stála kovárna. Pak tu měl svůj malý krámek žid Freund. Byl to toho času jediný obchod ve Struhařově. Nalevo od něj stály další statky velkých místních sedláků. Na pravé straně rybníka stávaly tři domky – obecný, Povýšilův a Štěpánkův (č.p. 40, 53 a 32 ), které zde dnes již nenajdeme. V dalším rohu, ve stínu košatých lip, nacházel se křížek se zvoničkou. Uprostřed návsi stála škola. Původní škola byla malá, podobala se všem ostatním stavením. Až později byla na tom samém místě vybudována škola nová, tak, jak byla zachována dodnes.



První písemná zmínka o struhařovské škole

První písemná zmínka o struhařovské škole pochází z roku 1767, kdy kněžna Marie Karolina Khevenhüller – Metsch, jejímuž rodu patřilo v té době panství Komorní Hrádek a tedy i ves Struhařov, rozhodla o zřízení deseti škol na svém panství a jedna měla připadnout právě Struhařovu. Zdali se tak stalo ale nevíme, žádné další historické prameny se o ní již nezmiňují.

Založení struhařovské školy

S jistotou je možné říci, že jednotřídní filiální škola byla ve Struhařově skutečně povolena v roce 1868. Do té doby byly struhařovské děti povinny docházet do školy mnichovické, hodinu cesty vzdálené a především v zimě špatně dostupné. Největší zásluhy na založení školy jsou připisovány zejména tehdejšímu struhařovskému starostovi Janu Navrátilovi (č.p. 4) a Josefu Krčmářovi, výboru obce (č.p. 1).

Škola byla umístěna do staré budovy bývalé kovárny, a aniž byla vysvěcena, započala zde ihned výuka. Po provedení nutných oprav a přestaveb a po vysvěcení dne 10. října 1869 důstojným panem děkanem Antonínem Vojáčkem, tak mohla být na podzim roku 1869 škola oficiálně otevřena. Byla označena dedikací „Bohu a vlasti“.

Stará školní budova:

Školní budova byla malá, postavená z kamene a cihel a pokrytá taškami. Měla čtyři místnosti - školní světnici, kde probíhalo vyučování a byt učitele, sestávající ze dvou vlhkých pokojíků a kuchyně. U školy se nacházelo malé hospodářské stavení a velmi skromný dvorek. Podél celého stavení se rozprostírala školní zahrádka.

Školní světnice byla velmi malá (43,7 m2), vlhká, špatně větratelná, s dřevěnou podlahou, nakaženou houbou a nedostatečným osvětlením. Je těžké si představit, že v této malé a vlhké místnosti se tísnilo až 87 dětí (šk. rok 1899/1900).

Narůstající počet žáků a katastrofální stav školní budovy však nepřiměly místní školní radu k výstavbě budovy nové. Starou školu tak bylo nutné každý rok znovu a znovu opravovat a velký počet žáků byl vyřešen zavedením polodenního vyučování od školního roku 1902/03.

První učitelé:

Prvním prozatímním učitelem se stal Jaroslav Petera z Prahy (rok 1868). Po něm následoval Tomáš Kranda z Polné (1869-70) a od roku 1871 byl pak na struhařovské škole učitelem Josef John původem z Litomyšle, a to až do roku 1893, kdy mu byla ze zdravotních důvodů udělena dovolená.

Po dobu dovolené Josefa Johna na místo učitele nastoupil Karel Koníček, narozen v Praze. Učil zde do roku 1894, kdy se z dovolené navrátil Josef John, ten byl však v roce 1895 dán na trvalý odpočinek a tak zde až do své smrti roku 1901 opět působil Karel Koníček.

Vyučovacích hodin bylo tehdy třicet a nechyběla ani výuka žákyň ručním pracím.

Ženské ruční práce vyučovala od roku 1893 do roku 1915 Marie Konrádová z Mnichovic. Ruční práce na této škole byly vyučovány až do roku 1953, kdy byly zrušeny.

Výstavba nové školní budovy:

Souhlas pro výstavbu nové školní budovy dala školní rada až poté, co byl v lednu 1911 ke Struhařovu přiškolen Myšlín a počet dětí vzrostl o dalších 14. Během roku 1911 a na jaře roku 1912 byl zpracován a schválen projekt na výstavbu nové školní budovy na stejném místě, jako škola původní, tedy téměř ve středu tehdejší obce. Projekt vypracoval pan Josef Smolík, stavitel a architekt ze Strašnic. Stavba nové školy byla zadána formou veřejné soutěže, ve které zvítězil pan Josef Smolík s náklady na výstavbu 34 500 K. Konečná částka na výstavbu školy pak byla ve skutečnosti o něco málo vyšší. Náklad na stavbu školy musel být hrazen výpůjčkou, kterou obstarala obec svým starostou u banky na 20 let.

Stará školní budova byla odstraněna a na jejím místě byla vystavěna nová patrová školní budova. V přízemí byly dva byty učitelů, v patře pak dvě třídy, kabinet a záchody. Hlavní vchod byl opatřen nápisem „Obecná škola“.

Nová školní budova byla zkolaudována a slavnostně vysvěcena dne 27. října 1912 a byla zřízena II. postupná třída. Učitelem I. třídy se stal Bohumil Karafiát, řídícím učitelem byl Jan Barták. Vyučování v obou třídách bylo zahájeno 15. listopadu téhož roku.

Řídící učitel Jan Barták se stal roku 1919 knihovníkem v nově založené obecní knihovně. O tři roky později bylo zbořeno staré hospodářské stavení a dále od školy vystavěno nové, s dvěma dřevníky, chlívky a kurníky pro potřeby obou učitelů. Došlo tím i k rozšíření školního dvora (cvičiště).

Ve školním roce 1963/64 byla vzhledem k nižšímu počtu žactva zřízena jednotřídní škola.

Ve školním roce 1953/54 proběhla reorganizace školního systému, pátý ročník se přesunul do školy v Mnichovicích a Ondřejově. Struhařovskou školu navštěvovalo tedy pouze 29 žáků a z dvoutřídní školy se tak stala jednotřídní, jako tomu bylo na začátku století. V roce 1955/56 byla opět povolena škola dvoutřídní a 5. ročník se vrátil zpět do Struhařova.

V době, kdy na škole učil pouze jeden učitel, nezůstával druhý učitelský byt nevyužit. Od roku 1965 se v něm usídlila mateřská škola, knihovna a klubovna ČSM, v jedné místnosti také dvakrát týdně pracoval holič a kadeřník. Do roku 1966 ve školní budově sídlil také národní výbor.

V roce 1971 byly zahájeny práce na generální opravě školy, které skončily v roce 1973. Proběhla oprava komínů, omítky, okapů a střechy, vnitřní úpravy, malba, elektroinstalace apod.

Školní rok 1978/79 byl pro naši školu rokem posledním, děti přešly do školy v Ondřejově, Mukařově a Mnichovicích. Důvodem pro hromadné rušení malotřídních škol byla centralizace školství, koncepce střediskového osídlení, nový systém vyučování a značná ekonomická náročnost jednotřídek.